Před dvěma lety jste se mohli v článku 360 let unhošťských matrik seznámit s počátky zápisů do matrik unhošťské farnosti. V článku První pokřtění v Unhošti jsou zmíněni první narození z roku 1662, o jejichž zápisy se zasloužil Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část. Již v tomto článku byla uvedena zmínka o dvou zajímavých zápisech oddavků v prvních letech vedení matriky Unhošť 01 (dostupné na SOA Praha). Další dva výpisy z matriky oddaných byly také uvedeny v článku Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 2. část. Na rozdíl od některých později vedených úmrtních zápisů, kterým jsme se věnovali v článku Matrika zemřelých 1. část a několika následujících, jsou místní svatby zaznamenávány bez detailů, které by umožnily blíže nahlédnout do osudů tehdejších obyvatel. Zřídka se dozvíme alespoň více o roli osob ve společnosti. Pro srovnání zápisů z jiných farností té doby může jako příklad sloužit následující zápis z Menšího města pražského:
Ani nástupci prvního faráře Jana Jindřicha Ottycha z Dobřan nezměnili tón zápisů o oddavcích. Někdy se vyskytly speciální případy, jako je například následující situace, kdy svolení ke sňatku vojenských osob, nepocházejících z unhošťské farnosti a narychlo oddávaných jen po jedněch ohláškách, dávala milostivá Konsistoř pražská:
V tomto zápisu si všimněte zmínky o námluvčím – unhošťském dohazovači, který se později často u svateb vyskytoval.
V následujícím výpisu z roku 1712 je zajímavý záznam o tom, že nevěsta, dcera Kryštofa Hokůva z Pleteného Újezda byla poddaná Toskánské princezny (titul).
Poddanství v 18. století znamenalo i to, že sňatky mohly být vykonány jen s povolením vrchnosti:
Zápisy o oddaných v 19. století přinesly novinku v tom, že se zaznamenávaly údaje i o rodičích novomanželů. To přispělo ke zpřehlednění rodinných vazeb a usnadňuje to práci genealogům.
Vývoj obsahu matričních zápisů v průběhu staletí svědčí o potlačení duchovní stránky svazku a posílení stránky materiální. Ta hrála stále větší roli při majetkovém vypořádání snoubenců a rodičů. Začaly se objevovat svatební smlouvy, podrobně upravující rozdělení majetku mezi snoubenci a jejich rodiči i nezletilými sourozenci. Dohled nad spravedlivým dělením majetku však postupně přešel z duchovních na notáře.