Unhošťské katolické matriky přinášejí zajímavé informace, ze kterých si můžeme udělat na základě poměrně objektivních informací obrázek o životě tehdejšího lidu. Úmrtními matrikami z počátku 18. století jsme se zabývali již v článku 18. století – úmrtí 02 . Upevňování habsburské nadvlády na českými zeměmi a věčné válčení o dědictví mezi vládnoucími rody k nám přinášelo bídu. Oproti předchozím dekádám se ve čtyřicátých letech 18. století ve větším množství začaly objevovat zápisy o úmrtí žebráků. Z nich vyjmeme zajímavé údaje uváděné o jejich dlouhověkosti, které však nelze považovat za zcela objektivní z důvodu jejich neověřitelnosti. V době jejich údajného narození se totiž ještě zápisy do matrik neprováděly.
Dlouhověkost nebyla tak vzácná, jak by se mohlo odvozovat od nízkého průměrného věku dožití tehdejší populace, do nějž však nepříznivě zasahovala vysoká dětská úmrtnost. Příkladem dlouhověkosti v běžné populaci s víceméně hodnověrnou historií života může být následující záznam:
Řada dalších zápisů o úmrtí žebráků uvádí věk nebožtíků značně překračující i průměry dožití v současné době.
Jan Soukup z Malého Přítočna měl devět dětí, z nichž se nejméně polovina nedožila dospělého věku. Při jejich narození byl zapsán jako sedlák, o důvodu ožebračení se z matrik nedozvíme. Každopádně patřil mezi usedlé žebráky, na rozdíl od toulavých, jako byl následující případ:
Mezi pohřbenými žebráky byly ale i děti nízkého věku, jejichž jméno asi ani nikdo neznal:
Ze záznamů je patrný určitý náhled na rovnost chudých i bohatých před Bohem, kdy byly obě tyto skupiny duchovním obdobně zaopatřeny při úmrtí svátostmi, někteří i bezplatně.
