Ve velikonočním čase se poohlédneme po duchovním životě obyvatel Braškova v 1. polovině 19. století a o tom, jak se projevil v obecních účtech. Z hlediska víry byl Braškov podřízen farnosti při kostele svatých apoštolů Petra a Pavla v Unhošti. Již v roce 1662, od kterého jsou dostupné písemné záznamy z matričních knih (více například v článcích 360 let unhošťských matrik , Jan Jindřich Ottych z Dobřan – 1. část , je patrná úspěšnost pobělohorské rekatolizace na Unhošťsku. Z historických pramenů je známo, že v období třicetileté války byly katolickou církví zejména v důsledku stavovské porážky v bitvě na Bílé hoře vystěhováni nebo nuceně rekatolizováni obyvatelé vyznávající jiné, nežli katolické náboženství. Postupovalo se podle právního principu „koho země, toho náboženství“, jehož podstata byla zakotvena v Augšpurské mírové dohodě z roku 1555, přijaté v důsledku náboženské krize v období reformace. Svoboda vyznání v podstatě spočíval v tom, že kdo nesouhlasí s vírou panovníka, může se vystěhovat. Zprvu se to sice týkalo jen šlechty, duchovních a měšťanů, nikoliv poddaných, ale byly k tomu postupně donuceny i ostatní vrstvy obyvatelstva, známý je příběh J. A. Komenského. Tato skupina obyvatel – heretiků – tvořila na počátku 17. století v Čechách majoritní většinu. Koncem století však již oficiálně neexistovala, i když smýšlení obyvatel se mohlo lišit od jejich veřejného projevu. Tyto postupy jsou v různých obměnách v podstatě aplikovány dodnes.
Když pokročíme až do 19. století, tak se podle farních knih, ve kterých již v té době mohly být uváděny i osoby nekatolického vyznání, v Braškově nikdo takový nevyskytoval. Kromě jedné židovské rodiny Halterů, původem z Buštěhradu, na kterou najdete odkaz v článku Krádež zvonu , se všichni obyvatelé podřídili katolické víře. Sice ne všichni byli ortodoxními katolíky, jak lze usoudit z různých matričních zápisů. Příklady najdete třeba v článku Matrika zemřelých 2. část – křty nebo Matrika zemřelých 4. část – konec 17. stol.
Náboženský život v obci se otiskl i do knihy účtů, vedené v Braškově od roku 1828. S velikonočními zvyky jsou spjaty výdaje za novoletní vinš a novoletní obrázky na které obec opakovaně vynakládala asi jeden zlatý. Sice to byl jen zlomek toho, co se z obecní kasy vyplatilo za pivo při světských radovánkách (např. Zapomenuté oslavy), ale snaha byla. Obec přispívala faráři na mši svatou a do výdajů si zapisovala i jeho přepravu. To se ale nelíbilo vrchnosti, což obci vytkla v roce 1832, ale když šlo o věc víry, protentokráte přimhouřila oči:
V doslovném přepisu to zní takto:
Ačkoliv povinost kontribuenta jest, kde se nábožen-
ství tejká, potach zdarma dostaviti, tak Ouřad
přece z ohledu když v třech linien času kolemže
se to stalo, nám 9 zl. 36 kr. ČM pro tentokrát prominut
chce.
Po dobu podřízenosti obce vrchnostenské správě z Buštěhradu se již takové výdaje z obecní kasy nehradily a farníci je vykonávali zdarma. Po roce 1848, kdy obec získala samosprávu v hospodaření se však přeprava kněze na katechismus, mši svatou a při dalších různých příležitostech, v obecních účtech pravidelně zmiňovala.