Vlastnictví pozemků a stanovení jejich hranic, ať na úrovni velkých územních celků, či drobných vlastníků nebo nájemců, bylo vždy důležitou součástí pravidel soužití v civilizované lidské společnosti. I v živočišné říši je u teritoriálně zaměřených zvířat rozšířené značkování nárokovaného území například pachovými stopami. Lidé dávají přednost vizuálnímu určení rozhraní mezi pozemky od pradávna používanými hraničními kameny nebo přírodními překážkami, jako jsou vrcholky hor, říční toky. Osídlování krajiny a zejména vývoj mezilidských vztahů si vyžádal evidenci jednotlivých pozemků. V našich krajích byla od středověku zapisována práva k nemovitostem do zemských desek, později urbářů. Evidence se zdokonalovala nejen pro určení vlastnictví, hnacím motorem byl výběr daní. Od počátečních v podstatě dobrovolných zápisů o vlastnictví se postupně přecházelo k evidenci nemovitostí na celém správním území a zavádělo se mapování. Od zemských desek jsme se dostali přes rustikální katastr, tereziánský a josefský katastr až ke vzniku Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811, který stanovil, že k převodu vlastnictví nemovitostí je nutný zápis do pozemkových knih. Následně byly kvůli dani pozemkové a vyměření půdy zahájeny práce na tvorbě přesného soupisu a geodetickém zaměření všech pozemků. Vznikal tzv. stabilní katastr, z jehož měřičského operátu je dodnes odvozena většina současných katastrálních map. Z té doby pochází i základní měřítko katastrálních map 1:2880, vzniklé přepočtem dolnorakouských plošných jednotek – jiter – a délkových jednotek sáhů, stop a palců na mapách.
Hranice všech pozemků se zaměřovaly v přírodě za účasti jejich držitelů a viditelně označovaly. V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843, na Moravě 1824-1836. Zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány v mapě jako parcely. Výměra parcel byla určena ze zobrazené plochy v mapě.
Zaměřování pozemků se nevyhnulo ani Braškovu. Zajímavým dokladem o jeho průběhu jsou účetní záznamy, dochované v první braškovské pamětní knize, přístupné dnes dálkově na stránce Státní oblastní archiv v Praze (soapraha.cz) .
Ve výdajích z obecního účtu Braškova v roce 1838 a 1839 jsou zaneseny položky, související s průběhem polních měření a použitým materiálem a silami. Dozvíme se podrobnosti o způsobu značení hranic pozemků, cenách materiálu i odměnách pomocníků zeměměřičů.
Pod položkou „Sloupky stavěný do polích od pánů inžinýrů Mejeření polích“ (viz snímek 17 originálu kroniky) je jejich cena stanovena na 3 zlaté a 41 krejcarů. Dále byly pořízeny za 3 zlaté a 36 krejcarů truhlíky na sloupky a křížky a „Od práce těch sloupků a těch truhlíků tesaři“ byla zaplacena jedna zlatka a 12 krejcarů. Do polí a do lesa byly umísťovány námezníky, které spolu s hřebíky zhotovil kovář za 1 zlatý a 30 krejcarů. Na přípravě materiálu pro zeměměřiče se podílelo 15 nádeníků za denní plat 10 krejcarů stříbra. Zdá se, že jejich práce byla dobře ohodnocená. Například kominíkovi se platilo v té době za celoroční vymetání komína v obecním domku 24 krejcarů, později jen 12. Další čtyři nádeníci pomáhali celý den při „Měření od sloupků sloupkám“ též za 10 krejcarů.
Měřičské práce pokračovaly i v roce 1840, kdy bylo vyúčtováno „Pánům inžinýrům malých křížků 36 kusů, ty koštovaly 9 zlatých“. „K něm truhlíky prkený a nahoru křížek, tak se lacině koupilo 12 kusů prken jedno prkno koštovalo 24 krejcarů dohromady“ to dělalo 4 zlatý a 48 krejcarů. Dále „Do nich koupenejch 8 kop hřebíků po 15 krejcary, suma za 2 zlaté“. Dál obec účtovala „Od práce chřemesníkovi křížků a truhlíků“ jeden zlatý a konečně i 4 zlaté za „2 obecní vury doslatiný pro mezníky obecním a vrchnostenským kruntům“ , což je zřejmě dopravní výpomoc (2 fůry) na náklady nesouvisející přímo s pozemky poddaných. V roce 1841 ještě „Obec platila za mezníky do důchodů“ 1 zlatý a 30 krejcarů.
V roce 1840 bylo již vše zaneseno do map a vydán výsledný dokument:
Správnost údajů za obec Braškov dne 8. října 1840 potvrdili:
S vyměřením katastru zřejmě souviselo následné nařízení o označení obce. V roce 1851 se zaplatilo z obecní kasy 10 zlatých „Za místní cedule“ a též „Kováři od přibití“ 40 a 1/2 krejcaru.
V roce 1856 obdržela obec „Trest skrze nezaplacený místní tabuli“ ve výši 30 krejcarů a vydala 20 zlatých za „Ty samé tabule“. Jeden zlatý a 12 krejcarů pak zaplatila „Za sloupky pod místní tabule“.
Další drobné výdaje vykazovala obec braškovská v souvislosti s nákupem katastrálních archů, dopravou katastrálního justiátora a službami posla od katastru.
Měřičské dílo přečkalo věky a díky němu se nám zachovalo mnoho informací o životě v Braškově 19. století. Připomínám například některé dříve publikované články, v nichž se staré mapy používaly:
Braškovské kroniky – 4. část – o 1. pol. 17. století
Seznam všech starších článků až do konce roku 2019 najdete na: