V předchozí kapitole o pohřbech uvedených v unhošťské matrice zemřelých koncem 17. století jsme se zmínili o důležitosti, kterou věřící přikládali udělení svátostí. Pro církev bylo snad nejméně problematické udělení svátosti manželství, na jejíž přípravu bylo dostatek času. Jedinou komplikací snad byla výjimečně se vyskytující svatba v zastoupení nebo potřeba udělit povolení pro sňatek mezi příbuznými. U křtů se praxe často měnila, ale dbalo se na to, aby i novorozeně bylo před smrtí pokřtěno. V případě nouze mohla křtít i porodní bába:
Křest tehdy probíhal obvykle hned po narození:
Zcela výjimečně byl zapsán i křest matkou dítěte:
Děti ze sociálně vyloučených vrstev a chudých obyvatel se křtu před smrtí nedočkaly a často neměly zapsané v matrice ani jméno:
Chudé dítě se svátostí nedočkalo, zřejmě jako jeho zanedlouho zemřelý otec:
Zcela odlišně bylo po smrti postaráno o místní honoraci. Výsadou těch nejváženějších občanů bylo uložení jejich ostatků přímo v kostele. Detaily se dozvíte v příštím díle.