Významným pramenem poznání života předků nejen pro genealogii a historickou demografii jsou matriční knihy farních úřadů. Katolická církev se zápisy o narození, oddavkách a úmrtí obyvatel farnosti zasloužila o zachování spolehlivého zdroje informací o životě společnosti v několika posledních stoletích.
O vedení matrik rozhodl již roku 1563 církevní koncil v Tridentu, v našich zemích se na většině farností začaly zavádět až po reformě církevní správy z roku 1631, prosazené arcibiskupem kardinálem Arnoštem Harrachem. V pobělohorské době je z obsahu matrik možné vyčíst postupnou nucenou rekatolizaci věřících. V předbělohorské době bylo u nás asi jen 10% katolíků. Jiná vyznání se během několika desítek let podařilo prakticky vymýtit tvrdými restrikcemi proti protestantům. Přesvědčivým dokladem takového procesu v našem okolí jsou záznamy v matrice Beroun 01, vedené mezi lety 1601 až 1633.
Do církevního života kromě politických změn po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 neblaze zasáhla i třicetiletá válka. Přes Unhošťsko se několikrát přehnala vojska, decimující civilní obyvatelstvo a vypleněn byl zřejmě i kostel. V letech 1628 až 1661 byla Unhošť bez duchovního pastýře.
Za počátek nové éry v církevním životě našeho regionu můžeme považovat zavedení písemných záznamů o obřadech katolické církve, které se až dodnes v nepřetržité řadě dochovaly v matričních knihách. Matriční knihy jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Praze a v jejich digitalizované podobě si je můžete prohlížet na www.ebadatelna/soapraha.cz.
Nejstarší dochovaná matriční kniha unhošťské farnosti pochází z roku 1660, kdy byla darována místnímu kostelu.
Na rozdíl od predikátu uváděném v zápisu na úvodní straně matriky se domnívám, že dárcem by mohl být v jiných pramenech zmiňovaný František Vilém z Talmberka (zemřel 1665), jehož předkové pocházeli z rodu Talmberků a Lobkowiczů, blízkých pražskému hradu.
V následujících příspěvcích si něco řekneme o událostech, zaznamenaných v první unhošťské matriční knize.