Ve veřejných diskusích se často objevuje odpor proti povinnému očkování dětí proti infekčním chorobám. Díky vyspělé zdravotní péči a vysoké proočkovanosti populace byly dřívější hrozby jako pravé neštovice, spalničky, zarděnky, spála a černý kašel silně potlačeny. V minulosti se epidemie těchto smrtelných nemocí nevyhýbaly ani Braškovu. Jak tragicky jejich rozšíření dovedlo zapůsobit si můžeme ukázat na krátké epizodě z konce 18. století, kdy na neštovice zemřelo několik dětí.
3. července 1794 zemřel pětiměsíční Matěj, syn Františka Stádníka z Braškova 31. Jeho diagnóza byla zapsána jako zarděnky, ale vzhledem k další šňůře onemocnění dětí to mohlo být i jinak.
19. srpna 1794 zemřela v Braškově 33 ani ne roční Barbora Panenková, dcera Jakuba – na neštovice.
7. října na neštovice zemřel ve věku jeden rok a dva měsíce František, nejmladší syn Matěje Stádníka z Braškova 40.
9. října podlehl neštovicím ve věku tři a půl roku i bratr předchozího, Václav. Ze třech dětí Matěje Stádníka tak přežila jen nejstarší Marie.
15. října se o jeden měsíc nedožil dvou let František Kastner, syn Matěje z Braškova 10.
30. října zemřela na neštovice ve věku dva roky a devět měsíců Anna Raulichová, druhá dcera Matěje Raulicha v Braškově 41.
10. prosince byl poslední obětí epidemie neštovic v roce 1794 půlroční Jan Sláma, syn sedláka Václava Slámy z Braškova 13.
O tom, kolik dalších dětí se neštovicemi nakazilo a infekci přežilo, prameny nehovoří. V případě očkování, kdyby tehdy bylo k dispozici, by sedm dětských životů, zmařených v Braškově během šesti měsíců, mohlo být zachráněno. Dovedete si představit, že by v dnešní době mělo v Braškově sedm malých dětí během půl roku zemřít na nakažlivou nemoc?