O historii Toskánky a jejím stavebním rozvoji jste se mohli něco dozvědět již v příspěvcích Toskánka 19. věku (1) a Toskánka 19. věku (2). Když se posuneme ještě o století zpět, k počátku 18. století, nebude snadné určit, kdo a kde v těch místech žil. Gruntovní knihy, ze kterých čerpal např. mgr. Miroslav Oliverius, a braškovská stavení a jejich vlastníky uvedl před dvaceti lety v pěkné publikaci „Obec Braškov – Pohledy do historie 1249-1999“, uvádějí stavení počátkem 18. století obecně v Braškově. Ve kterém místě byla se nedozvíte, čísla domů byla zavedena až po roce 1770. Označení místní části Toskánka vzniklo zřejmě až za několik desetiletí po tom, kdy velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská získala místní usedlost do vlastnictví jako součást buštěhradského panství koncem 17. století. Nejspíše to bylo až po její smrti v roce 1741, kdy se usedlost měnila čistě na zájezdní hostinec a ubytovnu pro poddané.
Důležitým pramenem pro získání informace o užívání místního názvu Toskánka jsou matriky unhošťské fary. Počátkem 18. století jsou v nich braškovští občané uváděni jako poddaní k Buštěhradu. První zmínka o poddaných Toskáncům pochází až z roku 1726 v níže uvedeném zápisu:
Můžeme se tedy domnívat, že ovčák Václav Císař žil v místě, které dnes nazýváme Toskánkou. Běžně se tento název ale začal používat jako bydliště až od druhé poloviny 18. století. Ještě v roce 1717 a 1738 je uváděn Jan Kouba jako „hostinský na královské cestě“. Později bydlel v zájezdním hostinci hostinský František Fišer se svou početnou rodinou, pekař Václav Štrobach, jeho syn Josef narozený 13.3.1723 a v domech pozdějších čísel 3 a 4 další generace pekařů Štrobachů, kteří jsou předky řady obyvatel dnešního Braškova. Níže je uveden výpis z narození jeho dcery Teresie v roce 1763, kdy již byl název z Toskánky běžně používán místo z Braškova.
Na frekventované cestě byl potřeba i kovář. V té době to byl například Václav Holeček a Jakub Hanzl.