Zatím nikdo nevymyslel, jak zapojit veřejné rozpočty, zlatý to důl moderních loupežníků, do archeologického průzkumu. Odkrývání naší historie je dosud trnem v oku a brzdou záměrů zejména stavebních podnikatelů. Loni jsme v Braškově byli svědky nepovolené skládky na Toskánce. I tam byl porušen zákon a před skrývkou zeminy nebyl proveden archeologický průzkum. Že jde z hlediska archeologických výzkumů o významnou lokalitu, o tom snad nikdo nepochybuje. Vzpomeňme třeba významných nálezů při stavbě dálnice u Horky nebo východně od Toskánky pod současnou dálnicí na katastru Pleteného Újezdu – více Archeologický průzkum na Toskánce 1999 . Mezi oběma těmito nalezišti je právě pole, převrácené naruby v červenci 2018. Když jde o zisk, buldozery dovedou historii přeorat, stejně tak, jako všehoschopní zástupci lidu – skládka se nekonala a na zastupitelstvu se o ní nemluvilo.
Připomeňte si to v loňských příspěvcích, např. v „Písařské chybě“.
Macešsky se k historii zachovalo vedení obce i době výstavby kanalizace. Nadšenci pro archeologii byly při výkopu v ulici Rudé Armády nedaleko jižní strany hráze rybníka objeveny pozůstatky středověkého zdiva. Před řádným archeologickým průzkumem dala obec přednost urychlenému zasypání výkopu. Lze se tedy jen domnívat, že pod asfaltem jsou ukryty základy braškovské vodní tvrze, o které se historici zmiňují. Ta zřejmě zasahovala až na současný břeh rybníka. Pokud jste se při výlovu rybníka v roce 2015
nevěnovali jen kapitálním úlovkům, mohli jste spatřit možná nejstarší pozůstatky stavební činnosti v Braškově na vlastní oči. Vypuštěný rybník odhalil kamenný půlkruhový základ, který mohl patřit ke kruhové věži braškovské středověké vodní tvrze.
Na mapě z počátku 19. století (z archivu ČÚZK) je kruhový tvar pozemku 9 v tom místě dokonce ještě zřetelný, hráz byla do dnešního stavu zvýšena a napřímena až později, hladina se zvedla, takže byl zaplaven i pozemek 10, označený W (Weiden – pastviny).
Památky, včetně těch dosud neobjevených a skrytých pod zemí, jsou významnou součástí našeho kulturního dědictví. Jak se k nim kdo chová, svědčí o tom, kdo to s obcí myslí vážně, a zda mu nejde jen o okamžitý vlastní prospěch.