Dnes už pětidílný seriál o vývoji dopravní situace začíná připomínat telenovelu, kde se stále něco řeší, ale nikdy nevyřeší, aby to náhodou neskončilo happy endem. Určitě není mým záměrem to protahovat donekonečna. Pro ty, kteří první díly „neviděli“ je nutností ve smyslu televizních pořadů děj z předchozích dílů shrnout.
V podstatě jde o dědictví minulosti, neřešené adekvátně podle podmínek současnosti. To ale spíše patří do rubriky „Historie“, kde si o existenci „myších děr“ na braškovských cestách brzy něco řekneme.
Jak se říká, historie se stále opakuje. Kdo se z chyb minulosti nepoučí, užije si je znovu, zpravidla v horší podobě.
Na adrese Dukelská 51 žil již v polovině 19.století domkář a cihlář Jan Bauer, též bývalý voják 28.pěšího pluku c. a k. Rakousko-Uherské armády. Manželská fúze dětí dvou vlivných sedláků – Chalupy a Oplta – pak přivedla objekt na celé století do vlastnictví rodu hostinských a řezníků Chalupů, který tam provozoval hospodu, proslulou ještě ve druhé polovině minulého století bujarými zábavami. Nejeden braškovský mládenec tam propadl alkoholismu a svůdným ženám. Společenské změny po znárodňování ve druhé polovině 20.století ale hospoda nepřežila a obec ji
přestavěla na kino, oblíbenou to vesnickou zábavu před nástupem televize. Béčkové filmy a změna životních preferencí obyvatel přivedla kino ke krachu a od devadesátých let 20.století sloužil objekt č.p. 51 ve vlastnictví pana Marouška po dvě desetiletí jako provozovna pro výrobu lepidel. Globalizaci trhu firma neustála a tehdy přišel ke slovu revival projekt na Hostinec U Chalupů investora Ing. Vladimíra Drába. Nejdříve však bylo potřeba se zbavit nové hospody, vybudované obcí na návsi před zrušením staré hospody v čísle 51. Byla prodána obcí do soukromého vlastnictví, dnes je v ní v pronájmu prodejna potravin BALA.
V roce 2014 vydal příslušný stavební úřad v Unhošti souhlas s umístěním restaurace v č. p. 51 a následně ji za záhadných okolností i zkolaudoval, aniž by byla zřízena potřebná a normami stanovená parkovací místa, včetně povinného stání pro invalidy. Tím se spustila lavina dopravních komplikací, trvajících dodnes.
V průběhu výstavby přešlo vlastnictví objektu z investora Ing. Vladimíra Drába na Braškovský pivovar a.s. (Kdo neví o co jde, najde to v příspěvku Co se vaří v Braškovském pivovaru ). Zájmům vlastníků bez ohledu na obyvatele Braškova je dodnes podřízen přístup k řešení dopravního režimu v okolí hospody. Hospoda tu byla už dříve, ale chodilo se do ní pěšky. Současní návštěvníci jsou převážně přespolní a líní na krok. Parkují v nejužším místě Dukelské ulice, i když stání vozidel je tam s ohledem na šířku vozovky zakázané. Jsou to ovšem lidé, kteří zákony buď vůbec neznají, nebo je nerespektují úmyslně. Denně tam dochází k nebezpečným situacím při míjení protijedoucích vozidel, občas i k drobným střetům.
Po stížnosti na veřejném zasedání zastupitelstva obce starosta Dráb přislíbil, ať dopravní komise navrhne řešení, že on se jím bude řídit. Komise začala ihned pracovat, neshodla se však jednomyslně na řešení. Ing. Horník navrhoval řešení podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, ing. Chalupa takové řešení odmítl a přešel do pasivní resistence. Rozdíly v názorech členů komise si můžete přečíst zde nebo v předchozích dílech seriálu. Přes půl roku se nic nedělo, což byl stav, který řadě lidí vyhovoval. Pak byla komise pro řešení dopravy v Dukelské ulici zrušena a zřízena nová, s přijatelnějšími členy. Ti opět několik měsíců dělali to, co se od nich chtělo – nic. Na prvním zasedání nového zastupitelstva 10.12.2018 také starosta po dotazu prohlásil, že sice neví, co dělají, ale že pracují dobře. Najdete to v zápisu. Tu výjimečně zasáhla zastupitelka Ing. Miloslava Vostrá v roli opozice a vyžádala zveřejnění výsledků činnosti komise pro dopravu v Braškovských novinách. Tam si to můžete přečíst. Má to však jednu vadu. Ta navržená opatření neřeší nepovolené parkování ani v Dukelské ulici, ani Sportovců. Komise sklidila úspěch, zákony v Braškově neplatí. Je tu skoro jaro, ale Braškov je stále zamrzlý snad ve feudalismu. Ale máme demokracii, každý si může vybrat, zda chce být svobodným občanem nebo ohnout hřbet před karabáčem (drába) a být nevolníkem za drobné prebendy. Je to jen otázka jeho cti a svědomí.