V době nadcházejících církevních svátků, které se v ateistickém Česku stále silněji vnímají jako starobylý pohanský zvyk oslav slunovratu, je dobré si připomenout některé aspekty činnosti duchovních vůdců obyvatel v dávné minulosti. Katolické církvi je nutné přiznat přes všechny její přešlapy a omyly pozitivní působení na morálku obyvatel, na což současné společenské mechanismy moc nestačí. Zajímavou dobou je v českých zemích období nucené rekatolizace v 17. století. Pozůstatky myšlenek na husitský vzdor a převažující protestanství ve víře se po všeobecném rozvratu hodnot v období třicetileté války dařilo katolické církvi téměř vymýtit důslednou a často násilnou rekatolizací.
O morálce tehdejšího obyvatelstva lze něco vyčíst i z matričních záznamů té doby. První zápisy, datované kolem poloviny 17. století, bývaly otevřenější, nežli zformalizovaná data v pozdější době. Jako příklad jsem si vypůjčil záznamy Třeboňského státního oblastního archivu z obce Kadov u Blatné v jižních Čechách, která měla zvláště sdílného faráře. Pokud máte dojem, že to s Braškovem nesouvisí, můžete se utěšit alespoň tím, že s Kadovem sousedí obec Bezděkov a poblíž jsou i Bratronice.
Zcela neobvyklý je zápis z roku 1662, ve kterém se farář svěřuje se svým zážitkem na mši. Všimněte si, že ta čeština ani uplácení se za 350 let mnoho nezměnili:
Za pozornost stojí i to, že farář kázal, ale pánové se usnesli, že už bylo po mši. Připomíná to situaci, popsanou v příspěvku „Písařská chyba“ ze současného života v Braškově.
Podobně od srdce jsou i zápisy od stejného faráře z toho roku:
Téměř neposkvrněné početí zaznamenal kladenský farář u křtu z Motyčína v roce 1664 (podklad je ze SOA Praha):
Děkujme farářům, že k památce budoucí vše pečlivě zaznamenali. Takové záznamy jsou autentickým a nezpochybnitelným dokladem chování té doby. Pozdějšími interpretacemi skutků se snaží obvykle vládci věci zatajovat či překrucovat ve svůj prospěch, jak to vidíme snad denně okolo nás.