Účast občanů českých zemí na protihabsburském odboji v době 1. světové války měla významný podíl na vniku samostatné Československé republiky. Zapojení více než 140 tisíc našich občanů do boje na straně vítězných mocností je utvrdilo ve vůli národa rozbít národnostní útlak v monarchii a vybudovat vlastní republiku na demokratických principech.
O legionářích se dosavadní pohledy do historie Braškova vůbec nezmiňují. Zda je o nich něco v obecní kronice se běžně občan nedozví, zatím nebylo nic z toho zveřejněno. Přesto se šest braškovských rodáků do činnosti legionářů zapojilo. Základní údaje o nich eviduje Ministerstvo obrany ČR ve vojenském ústředním archivu. U příležitosti nadcházejícího stého výročí vzniku Československé republiky by si tito občané zasloužili proniknout do povědomí současných braškovských obyvatel. K tomu by měly přispět obecní orgány i potomci legionářů, v jejichž rodinných archivech se mohou skrývat dokumenty hodné zveřejnění.
V Braškově se narodili tito legionáři:
Karel Brůček
Narodil se v Braškově 27.6.1897. Pracoval jako kočí a presenční službu v rakouské armádě vykonal u 28. pěšího pluku, se kterým byl po výcviku nasazen na frontu. Jeho pluk byl nasazen v Srbsku, Černé Hoře a proti Itálii, která vstoupila do války v roce 1915. Karel Brůček jako vojín rakouské armády padl do zajetí 22.8.1917 na pobřeží Jadranu u Sistiana poblíž Terstu (oblast tehdy patřila Rakousku). Váleční zajatci byli internováni do jižní Itálie a tam se v Padule v dubnu 1918 přihlásil do Italské legie, kde sloužil jako vojín 39. pěšího pluku až do konce roku 1919.
Václav Hýský
Narodil se v Braškově 3.11.1893 a bydlel v Lánech.
V seznamu ztrát rakouské armády z 31.8.1916 na str. 22 je zaznamenáno jeho zranění u 14. pěšího pluku:
Vysvětlivky: Hysky Wenzl (Landsturminfanterist) pěšák-domobranec, (Infanterieregiment) pěší pluk č. 14, 1. (Kompanie) rota , Čechy, Slaný, Nové Strašecí, Lány, nar. 1893; (verwundet) zraněný.
V dalších záznamech se uvádí, že byl zařazen u 101. pěšího pluku a padl do zajetí na italské frontě. Do Italské legie se dostal až 11.12.1918 a působil jako vojín v železniční rotě.
Zemřel nedlouho po válce ve věku pouhých 29 let a vzpomínka na jeho působení v legiích je i s jeho fotografií uvedena na pomníku na hřbitově v Lánech.
Josef Karpíšek
Narodil se v Braškově 24.5.1887 a pracoval na Kladně jako tavič. Byl Rakouskem nasazen na východní frontě s 1. zeměbranným pěším plukem. U Přemyšle v Haliči byl 18.10.1914 zajat a 12.8.1918 se stal příslušníkem Ruské legie. Demobilizován byl 20.10.1920.
Josef Kohout
Narodil se v Braškově 16.11.1894, byl truhlářem, bydlel na Valdeku. Válčil s 8. zeměbranným pěším plukem a padl do ruského zajetí 24.9.1915 u obce Kolky v Haliči (dnes Ukrajina). Členem záložního praporu Ruské legie se stal 23.12.1916 v Borispolu u Kijeva. Od 14.4.1917 působil u 3. střeleckého pluku a domů se dostal až v roce 1920, kdy ukončil činnost v legii v hodnosti desátníka.
Karel Pavlíček
Narodil se v Braškově 24.1.1886, pracoval jako hutník.
Zajat byl při působení u 6. zeměbranného pěšího pluku rakousko-uherské armády. Členem Italské legie se stal 28.10.1918, byl vojínem 24. střeleckého pluku. Byl převelen 14.11.1918 k 23. střeleckému pluku Francouzské legie. Demobilizován byl 9.5.1920.
František Šára
Narodil se v Braškově 17.9.1890. Byl obuvníkem v obci Býkev u Mělníka.
V rakousko-uherské armádě absolvoval presenční službu u 20. pěšího pluku, 25.5.1915 padl do ruského zajetí s 8. zeměbranným pěším plukem u Jaroslavi. Dostal se do Voroněžské gubernie, kde si v Bohučaru 15.12.1917 podal přihlášku do Ruské legie a 10.1.1918 byl zařazen do záložního pluku. V legii skončil 15.4.1920 jako vojín 2. střeleckého pluku.
***
Z této stručné charakteristiky braškovských rodáků – legionářů lze vyčíst jejich strastiplnou pouť bojišti Velké války, zajateckými tábory a legionářskými útvary, které byly i po válce nasazeny na obranu nové vlasti proti Polsku a Maďarsku. Naštěstí všech šest přežilo, ale následky útrap si jistě nesli celý život jak oni, tak jejich blízcí. Čest jejich památce.