Nemyslím tím předškolní zařízení, ani ty slaměné na návsi, ale ty v historickém kontextu. Přes dvě tisíciletí žije legenda o zrození Páně, kterou ke svým cílům nejlépe dovedla využít katolická církev. Za tu dlouhou dobu se toho v chování lidí zase tolik nezměnilo. Obrázek, který událost v Betlémě názorně popisuje, je mistrným zobrazením fungování společnosti i v dnešních dnech.
Ústřední postavou Svaté rodiny je Spasitel, nositel všeho dobra, slibující za pokoru blahobyt a odpuštění všech hříchů. Oponentům patří pranýř a administrativní peklo. Teplíčko v chlévě zajišťují volové ochotní vše nezištně odřít a osli schopní udělat cokoliv bez přemýšlení. Smrádek nevadí. Není to ale zadarmo, Spasitel rád přijímá dary. V čele zprava přicházejícího průvodu donátorů jsou tři králové. Dnes se jmenují Fondy, Rozpočty, Dary. Na barvě pleti nezáleží – i tehdy byli někteří černí. V řadě za nimi jsou další hříšníci s dárečky, za které jim jistě bude odpuštěno a zachována přízeň.
Zleva přicházejí zprvu nedůvěřiví pastýři, někteří klečí, jeden stojí zpříma, jeden si ťuká na čelo, ale v houfu se podvolují vůli všemohoucího a když řekne, vzpínají k němu ruce. Snad pro svůj věk se průvodu nemohl zúčastnit pastýřský pes, symbol oddanosti a věrnosti. Stádo oveček následuje své zvolené pastýře. Za trochu potravy trpělivě snáší svůj osud být občas oškubáno (či ostříháno) a nakonec postupně zaříznuto – což si ovce odmítají připustit.
Jestli občas čtete noviny a díváte se kolem sebe, tak s tímto starobylým schématem možná i vy naleznete nějaká podobenství, přežívající i v tzv. demokratické společnosti. Na obloze zatím není vidět kometa. Třeba příští rok přiletí a přinese do těch vztahů trochu světla.